V pravěku byl Hallstatt se dvěma stovkami obyvatel díky svým solným ložiskům po určitou možná největším sídlem Evropy. S těžbou se tu začalo zhruba před 7.000 lety a trvala až do minulého století. Hloubky 170 metrů dosáhli horníci před 3.500 lety. Šlo o tak významnou lokalitu, že podle ní nese období od 7.století př.Kr. do zhruba roku 450 př.Kr. pojmenování doba hallstattská (halštatská). Během ní do střední Evropy pronikli Keltové a začalo se zpracovávat železo.

Poslední archeologické výzkumy ukázaly, že podnikaví obyvatelé Hallstattu sůl, kterou vyváželi široko daleko, pouze netěžili. Další vývozní artikl představovalo nasolené vepřové z několika stovek prasat ročně. Analýza mitochondriální DNA tisíců nalezených prasečích kostí a zubů ukázala velkou genovou rozmanitost zpracovávaných druhů. Pravěký masný průmysl dokládají i archeologické nálezy nejrůznějších nástrojů používaných při jatečním zpracování prasat.

Výsledky výzkumu shrnuje Sabine E.Hammer z Vídeňské univerzity veterinární medicíny (Veterinärmedizinische Universität Wien): „Variabilita zkoumaných prehistorických prasat je tak velká, jako mezi současným domácím a divokým prasetem. Znamená to, že pochází z velkých stád nebo z dovozu rozdílných chovů odlišných vlastníků.“ Přes výrazný rozdíl ve vzhledu a chování představuje prase divoké (Sus scrofa) a domácí (Sus scrofa domestica) stále jediný druh.